Archive for the ‘Um?ní’ Category

Prostě skvělý den!

Sunday, September 17th, 2006

Dnes ráno jsem vstával o něco dříve, v 9,00 hodin, protože jsem měl domluvenou schůzku se zájemci o mou firmu.
Kdysi se mi povedl nádherný kousek, zakoupil jsem za nevelké peníze krachující pivovar, za pomoci mých velice dobrých známých, investorů jsme pivovar pozvedli do exkluzivní úrovně. Vyvážíme pivo do celého světa, nejvíce Německo, Rakousko a USA, a samozřejmě doma máme také své odběratele. Pozvednutí pivovaru nám trvalo 5 let, což je rozumná doba.
Ale stalo se to, že mě to přestalo bavit, byl jsem unaven, potřeboval jsem nový projekt, proto jsem pivovar nabídl k odkoupení. Přišlo mi spousta nabídek z celého světa, a dnes jsem měl schůzku s investory z České republiky, kteří dali nejvyšší nabídku, měl jsem velký zájem, aby pivovar zůstal český.
Scůzka proběhla v pivovarské restauraci právě v pivaru, který chtějí koupit. U výtečného piva jsme projednalu všechny obchodní záležitosti, podepsali smlouvy a já se stal velice bohatým člověkem. Ani jsem nečekal tu rychlost a jednoduchost.
A protože potřebuji pořád pracovat, už mám další projekt, bude to největší autosalon v ČR, prodávající Americké vozy.

Ondrův fotoblog

Wednesday, August 2nd, 2006

Občas si rád něco vyfotografuji, proto jsem se rozhodl založit fotoblog. Záleželo mi hlavně na rozumné publikaci fotografií, proto jsem použil Coppermine Photo Gallery, což se mi zdá jako nejlepší systém, mohu je jej jen doporučit.
Fotím skoro všecho, co se mi zdá zajímavé a netradiční, zrovna jsem byl u babičky, která má velkou zahradu a spoustu zajímavých květin, které byly jako stvořené pro fotografování.
Proto, kdyby Vás mé fotografie zajímali určitě můj fotoblog navštivte.

Hovno

Wednesday, February 15th, 2006

Promiňte mi za ten vulgární výraz už v nadpisu, ale je to název skvělé básně od Jaroslava Vrchlického. A zároveň oslava založení nové rubriky v mém světě a to jest rubrika Umění. Mnozí tu báseň jistě znají, ale já jsem se o ní dověděl až dnes. A tu již je:

Jaroslav Vrchlický - Hovno

Na mém stole odnedávna leží nový zvláštní kus.
Je to věrně padělaný, lesklý lidský trus.
Často sedím za večera nad tím hovnem zadumán,
usměju se, zaslzím, když ho k oku pozvedám.
Snad byl otcem toho trusu přepychový hodokvas,
či je dílem proletáře, nebo sličné ženy as?
Či mu kmet, na lůžku trýzněn, znenadání život dal?
Či byl otcem jeho mladík, když za dívkou pospíchal?
Škoda, že ni kousek novin u hovna tu neležel -
znal bych aspoň politiku, k níž jeho pán náležel.
Hovno mlčí. Svědek němý, neprozradí, kde se vzal,
nepoví, kde, jak a kdy ho mistr jeho zanechal.
Oč dál moje touha sahá - dál se úvah tísní sbor,
vím, že hovnem povrhuji, vím, že psancem je ten tvor.
A přece každý, kdo tu žije, měl by hovnu poctu vzdát:
Co jsou platný miliony, když nemůže člověk srát!
A mě hlava dále bádá, dál se musím hovna ptát,
byla jeho hrobem louka, sad či les, či reterát?
Sta my v mysli představ spěchá, marné všechno pátrání,
žel, nebyl jsem kmotrem hned při samém vysrání.
A to hovno z ruky dávám s rozmrzelou náladou,
s tím, že zůstane mi navždy - nejtemnější záhadou.
Hle jedna je věc mě těší, z hovna čerpám nauku:
V hovně jsme si všichni rovni, bez reforem, bez hluku.
Ať ho vysral cikán v háji, nebo slavný generál,
hovno podrží svou formu - no a smrdět bude dál.
A ten člověk, ať je králem, ať je žebrák prosící,
čím je víc - než pro to hovno živou jenom voznicí.