Archive for the ‘Prozaický koutek’ Category

Warezáci snižují kvalitu her!

Thursday, November 23rd, 2006

Často slýchávám s úst hráčů (čti warezáků) stížnosti na klesající kvalitu počítačových her. Nemají, co hrát, nebaví je současné hry apod. Samozřejmě na koupi hry se dívají s odporem, typičtí warezáci. Ovšem je smutné, že si nejsou schopni uvědomit, že kvalita je určována příjmy firmy, která hry vyvíjí. Firmy vyvíjející hry je tvoří za účelem zisku. Ale, pokud se zisk nedostaví, díky warezu, firma upadá, klesají příjmy, programátoři mají nižší příjmy, jsou zkroušeni a nemají nápady. A úplný konec je, když firma zkrachuje a vývojáři nemají z čeho živit rodiny. A kdo za to může? Odpověď je: Warezáci, sprostí zloději, co nemají kouska odpovědnosti a cti, aby si hru zakoupili. A pokud na ni nemají, aby hráli spoustu her, co jsou zdarma.
Tito zloději nejsou pouze náctiletí, co si stěžují, že nemají peníze, ale i dospělí vydělávající lidé. Ovšem zajímavé je, že náctiletí obvykle mají peníze na drogy, alkohol a podobné radosti, ale na hru už jim nezbyde. Ale počítače mají bezpečně nejrychlejší (čti maminka a tatínek koupili).
Nejlepší zdůvodnění krádeže hry bylo: “Za 1500Kč, co stojí hra si radši koupím benzín do auta a projedu se.” Ale proč warezák neukradl i ten benzín? Odpověď byla: “Na benzínkách mají kamery!”
Proto: Chcete kvalitní hry? Kupujte je!

Bezstarostná neděle

Tuesday, December 27th, 2005

Probudím se v neděli v osm ráno a začnu přemýšlet co bych mohl dělat. Vstanu, posnídám, přečtu maily a samozřejmě zjistím situaci ohledně mých akcií na burze. Investice byly poslední dobou velmi výnosné, výnosnější než kdy jindy. Ale člověk nesmí usnout na vavřínech, že? Říkám si, co může být lepšího v neděli dopoledne, než se projet jedním z mnoha mých aut. A že jich není málo, díky výnosným obchodům. Scházím do garáže a započnu vybírat. Mercede-Benz S600? Ale ne, tím jezdím každý den do mé firmy a na schůzky. A což takhle M-B CL65 AMG pomyslím si, ale to jsem ihned zavrhnul, protože s tím jezdím na golf. Měl jsem na mysli něco nevšedního, nezkrotného, brutálního, rudého, ne teď nemám na mysli můj Chevrolet Corvette, ale Ferrari F430. Ze skříňky na zdi si beru klíče a mačkám tlačítko na ovladači. Usedám do rudého skvostu a startuji. Nádherný zvuk, říkám si. Dálkově otvírám dveře garáže a vyjíždím na ulici. U nás v ulici jsem známý a velmi oblíbený. Proto na mne každý přátelsky mává. Proplétám se co nejrychleji městem a pomalu ohřívám motor, aby již byl připraven na pořádnou jízdu za městem. Mám takovou svoji vytyčenou rychlostní zkoušku, kde nejezdí skoro žádná auta a je tam hodně zatáček a dvě dlouhé rovinky, kde se výborně zkouší maximální rychlost. Při cestě městem mne otravuje jen pubertální výrostek v otuzeném golfu s velkou radlicí vpředu a křídlem z airbusu vzadu. Vytočím dvojku a když mi výrostek kouká z dálky na zadní světla pochopí, že už nemá nejrychlejší auto ve městě. Konečně mám před sebou volnou silnici a zrychluji na předpisových devadesát. Projedu ostrou zatáčkou a drtím plyn, trojka, čtyřka a už letím 180. Brzda, najedu si do pravé zatáčky, následuje levá a nakonec pravá, aspoň si procvičím ruce. Na rovince vidím v dáli auto, přiblížím se a rozeznávám BMW. Trochu ho zaškolím, říkám si, ale zrada ono je to M5. Bude více zábavy, ale taky práce. Bleskově předjíždím, řadím se před něj, ale chlapec vystartuje a už je zase přede mnou. Oba jedem 200, řadím čtyři, plyn na zem, předjíždím, 210 a za pět, jsem před ním. Stále zrychluji, 260 a následuje šestka. Přiblížím se k číslu 300 a už musím brzdit. Za dvě v zatáčce a zpátky domů. Ve městě zpomalím na 50 a mám čas si vychutnat adrenalin, co jsem zažil. Zase dobře využité nedělní dopoledne.
F 430